THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Explozivní směs italského temperamentu zabalená do zvonivého screamo punkového poselství, to jsou součastní RAEIN. V dnešní době již kultovní sebranka výrostků z Apeninského poloostrova, jejíž členové prošli takovými formacemi jako LA QUIETE nebo NEIL ON IMPRESSION, je jednoznačně jednou ze dvou nejvýraznějších italských screamo kapel. Jejich aktuální řadová deska je až po okraj nabušená hravou energickou hudbou koketující s vypjatým emo-violence, screamo punkem i indierockovou zvukovou čirostí.
Exotická a netradiční je v tomto žánru třeskutá italština, která jejich hudbu doslova nabíjí sexepílem. Lehce nakreslené kytary jdoucí po melodiích, které se jen tak neoposlouchají a do toho nelítostné řvaní přecházející v dramatizující deklamace, tvoří základní masiv, na němž mají taliáni z městečka Forlì postavenou celou tvorbu. Oproti minulé řadovce se mi zdá, že je materiál méně hitový, ale o to trvanlivější a také rozvernější a hravější. Pocitově jde o netradiční a zajímavé spojení pozitivní energie s drásavou melancholickou atmosférou, která živě funguje o několik úrovní lépe než z desky.
7 / 10
Perpetuum (EP) (2015)
Sulla linea dell'orizzonte fra questa mia vita e quella di tutti (2011)
Il N'y A Pas De Orchestre (2003)
Raein (2002)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.